Jsem ve stejném prostředí,
ta stejná ulice a ten stejný bar.
V tom stejném jsem tě okouzlil
a v něm že jsi mi slíbila,
že já nebudu tady bez tebe.
Můj přítel barman mi dělá zle,
kvůli tobě se mě přijde zeptat.
A kde je tamta holka?
Je to zvláštní, že nejsi s ní,
co se stalo?
A jak dělat si nároky na to nebýt tak zlý,
být normální.
Jestli se mi ve tváři objevíš jako nástěnný obraz,
tak mi chybíš…
R: Jak mám vydržet, že jsem bez tebe
že nejsi teď tady.
Pro co mám dělat,
mají smysl minuty a hodiny.
Jestli nejsi tady, lásko, tak neumím žít….
Jestli nedovolíš abych já byl blízko a…
že bych tě chtěl a že bych tě miloval
a že bych tě potopil, že bych ti dal to,
co ti může dát jenom láska.
Co bude se mnou…
Vzpomínky jdou v mé hlavě jako bublinky v pivě,
a mezi smíchem a křikem se skryl roztrhaný sen,
v mém tichu.
Ten bar už není ten stejný bar,
také tu nejsou ti stejní lidé a věřím, že z tolika bytí
si představím, že jsi tu byla.
Dnes přišel ten lepší klient a jak to udělat,
abych nemyslel na tebe, jestli si na tebe vzpomenu,
tak to bude způsob jak přežít…
R: Jak mám vydržet, že jsem bez tebe
že nejsi teď tady.
Pro co mám dělat,
mají smysl minuty a hodiny.
Jestli nejsi tady, lásko, tak neumím žít….
Jestli nedovolíš abych já byl blízko a…
že bych tě chtěl a že bych tě miloval
a že bych tě potopil, že bych ti dal to,
co ti může dát jenom láska.
Co bude se mnou…
