Je to ten okamžik hledání,
v paměti,v nás rychle zabloudila
nějaká stopa, znamení
z nadbytku, nekontrolování se
nám hýbe svět a postel.
Že to bylo z dechu krátkého
a tak zrychleného,
že mezi tebou a sebou unikám
s každým pohledem
a že nic nedorazilo…
R: Teď to ticho začalo mluvit,
a otevře rozmluvu, že je to začátek konce
a jestli neumíme brečet nebo umřít,
dáme si polibek přátelství s chutí samoty…
Je to ten okamžik dívání,
bez temného závoje obav,
tahleta pravda se vyskytuje v nás dvou,
existuje budoucnost která přijde,
nakreslím to do srdce, když unikáme z polštáře.
Že to bylo z dechu krátkého
a tak zrychleného,
že mezi tebou a sebou unikám
s každým pohledem
a že nic nedorazilo…
R: Teď to ticho začalo mluvit,
a otevře rozmluvu, že je to začátek konce
a jestli neumíme brečet nebo umřít,
dáme si polibek přátelství s chutí samoty…
A mám strach být bez tebe,
ten zvyk nás špatně vychoval,
ale jestli nemůžeš být šťastná
bude lepší když budeš beze mě
a my si dnes řekneme sbohem…
R: Teď to ticho začalo mluvit,
a otevře rozmluvu, že je to začátek konce
a jestli neumíme brečet nebo umřít,
dáme si polibek přátelství s chutí samoty…